Historie českého junáka část 2.

Československá republika

Rok 1918 je slavným rokem v našich dějinách. Již v lednu proklamovali zástupci veřejného života ve Smetanově síni Obecního domu v Praze právo na sebeurčení. 13. dubna byla složena slavnostní přísaha. Československé legie bojovali v Rusku, Itálii a Francii. 18.října uveřejnil T.G.Masaryk ve Washingtonu slavnostní prohlášení čsl. Nezávislosti. V pondělí 28. října 1918 pražský lid zaplnil ulice a strhával znaky habsburské monarchie. Představitelé Národního výboru převzali do svých rukou důležité úřady. Během ohromné lidové slavnosti byla spontánně prohlášena samostatnost a proklamována republika. Tentýž den večer vydal Národní výbor svůj první zákon – zákon o zřízení samostatného československého státu. A co naši skauti a skautky?

Na přelomu roku 1917/1918 byl na řádné valné hromadě spolku Junák – Český skaut zvolen starostou Josef Rössler-Ořovský, všestranný sportovec, tajemník českého olympijského výboru a výborný organizátor. Právě Rössler-Ořovský se stal iniciátorem služby skautů Národnímu výboru. Myšlenka zhotovit vlastní skautské revoluční známky vznikla již v září. Návrh na jejich vydání byl schválen 20. října. A.B.Svojsík 28. října prošel v kroji ulicemi Prahy a získal několik desítek skautů k okamžitému nástupu do služby. Ještě týž den se v novinách objevila tato výzva :

Junáci !

Volám Vás vykonati povinnost! Přijďte v úterý ráno pokud možno v kroji na Starou Rychtu (Praha L, Rytířská ulice).

A.B.Svojsík, vrchní vůdce.

Následujícího dne časně z rána se na dvoře Staré Rychty, kde byla také skautská kancelář, sešlo na 400 skautů a skautek z Prahy a okolí. Vytvořilo se velitelství skautské služby: vůdce A.B.Svojsík, druhý vůdce E.Roubal a starosta J.Rössler-Ořovský. Na prapor Českého olympijského výboru, který byl používán při velkých mezinárodních sportovních událostech, složili všichni přítomní slib věrnosti nové republice. S tímto praporem se vydali k Obecnímu domu, kde převzali rozkazy a rozešli se do služby po celé Praze.

Skauti konali strážní službu ve dne i v noci. Střežili společně se sokolskými hlídkami a vojáky důležité objekty. Do dějin se však nejvýrazněji zapsala kurýrní služba, při které skauti doručovali důležité zprávy, dopisy a telegramy mezi členy Národního výboru a novými státními úřady. Velitelství Českých skautů bylo zřízeno na Střeleckém ostrově. Další stanoviště v Harrachově paláci, na Hlavní poště, na stanici bezdrátového telegrafu na Petříně, na hlavním (Wilsonově) nádraží, ve Sněmovně, na Kadetce, na Pražském hradě a v Obecním domě. Skauti měli své hlídky i ve všech pražských radnicích.

Pro skautskou poštu byly zhotoveny dvě známky a dopisnice (korespondeční lístek). Na tiskopisy a dopisnice se lepily modré 10h známky, na dopisy a telegramy červené 20h známky. Razítkovali se kulatým razítkem s písmeny NV (Národní výbor), nebo razítkem s nápisem Pošta skautů Praha 1918, do kterého se vpisovalo ručně datum. Skauti v kroji vybaveni navíc legitimací Národního výboru, měli přístup na všechna důležitá místa. Zásilky doručovali pěšky, tramvají, na kolech i motocyklech. Dnes jsou tyto lístky, dopisnice a telegramy se známkami skautské pošty velkou vzácností.

25. listopadu 1918 byla Skautská pošta zastavena, aby ožila ještě jednou na jeden jediný den – 21.prosince 18918. V tento den se z Ameriky po letech exilu vracel do vlasti první československý prezident – Tomáš Garrique Masaryk. Několik set známek Skautské pošty bylo opatřeno přetiskem: „Příjezd presidenta Masaryka“.

Naše skautské známky byly prvními československými známkami a také prvními skautskými známkami na světě. Dopisy, lístky, telegramy a další materiály Pošty českých skautů jsou dnes ozdobou velkých filatelistických výstav na celém světě a získávají vysoká ohodnocení.

 Ve slavných prvních dnech republiky nestáli stranou ani skautky. Ty mladší šily v Obecním domě československé kokardy pro důstojníky a policisty. Starší pracovali jako úřednice, telefonistky nebo tlumočnice cizích delegací. Jedna z nich, Vlasta Štěpánová-Koseová, pozdější náčelní skautek, poletech prohlásila: „Naše práce byla drobná, pomíjející, ale její cena byla v naší skautské pohotovosti.“

Svaz Junáků – Skautů RČS

Zdálo by se, že po vzniku Československé republiky nastane radostná doba i pro skauting. Po krátkém opojení začaly problémy, mnoho starostí a práce, hlavně A.B.Svojsíkovi a jeho nejbližším spolupracovníkům. Již před válkou vznikly skautsky zaměřené organizace – Děti Živěny a Psohlavci sloučily pod společný název Děti svobody. Další skupinka si začala říkat Skauti učňovských besídek. Svojsík, aby zabránil dalšímu tříštění skautských organizací, se pokusil o jejich sjednocení.

7. června 1919 byl ve Smetanově síni Umělecké besedy v Praze na valném sjezdu ustanoven Svaz junáků – skautů republiky Československé (SJS RČS). Jeho prvním starostou se stal Josef Rössler-Ořovský, náčelníkem A.B.Svojsík a náčelní Emílie Milčicová. O založení Svazu bylo informováno mezinárodní skautské ústředí a také president naší mladé republiky s prosbou, aby se stal jeho protektorem (ochráncem). 9.května 1920 na velkém shromáždění skautů na Pražském hradě předal T.G.Masaryk Svazu skautů krásný vyšívaný prapor.

A.B.Svojsík napsal další příručky, z nichž nejvýznamnější jsou „Výchova občana republiky skautováním“ a „Základové skautingu“ ( ve spolupráci s Janem Novákem, nezaměňovat se Základy Junáctví). Koncem roku 1919 začal vycházet časopis pro skautské činovníky – Vůdce.

První velikou akcí SJS RČS byly Národní skautské slavnosti pořádané na oslavu desetiletí českého skautingu 29.6. - 2.7.1922. Začínaly výstavou v Klementinu, následoval průvod 7000 skautů a skautek celé republiky Prahou. Na Císařském ostrově u Troji byl postaven velký tábor.

V červenci 1922 se v Paříži konala mezinárodní skautská konference. Svaz junáků – skautů RČS se zde stal jedním ze zakládajících členů Mezinárodního skautského bratrstva. A.B.Svojsík byl navíc zvolen do devítičlenného Světového výboru. Po pařížské konferenci odjeli do Anglie dva naši skauti – F.A.Elstner a E.Dick do Gilwellského kurzu pro vůdce. Hned následující rok zahájil F.A.Elstner se Svojsíkem a Jaroslavem Novákem v Jemčinské oboře u Jindřichova Hradce podobný kurs pro naše vůdce pod českým názvem Lesní škola.

Krátce po ustanovení Svazu se z něho odštěpila skupina s názvem Obec čsl. Baden-Powellových skautů. Vydávali časopis Skauting a řadu kvalitních příruček. BíPí skauti u nás zavedli věkovou kategorii vlčat a rozvíjeli náplň pro starší skauty. Po několika letech se se opět do SJS RČS vrátili. V roce 1920 se začal skauting uplatňovat v DTJ (Dělnických tělocvičných jednotkách). Jeho organizátor B.Halaburda chápal skauting jako doplněk tělovýchovy dělnické mládeže. Skauti DTJ pracovali po celou „první republiku“ a obnovili svoji činnost i po válce. Roku 1923 byla při straně národních socialistů založena organizace Skauti volnosti, kteří se po několika letech přejmenovali na Čs. Obec junáků volnosti. Než se roku 1939 sloučili se Svazem, byli druhou nejpočetnější skautskou organizací u nás. Vedle těchto tří organizací ve dvacátých letech existovaly další menší organizace, z nichž některé se občas slučovaly a zase rozcházely, přejmenovávaly a zanikaly. Byly to organizace, které se více přikláněly k Setonovi než k Baden-Powellovi. Z těchto woodcrafterských organizací byla nejvýznamnější Liga lesní moudrosti, která před několika lety rovněž obnovila svoji činnost. Další skupinou byly organizace „rudého – proletářského skautingu“, které však se skautingem měly pramálo společného. Časem vliv těchto organizací na naší mládež klesal a naopak rostl (nejen početně) Svojsíkův Svaz junáků – skautů RČS.

Tábory Slovanských skautů

Mezi nejslavnější okamžiky československého skautingu patřily Tábory slovanských skautů a skutek. Konaly se těsně před prázdninami ve dnech 28. června až 2. července 1931 v Praze. Dnes je již mezi námi jen málo z těch, kteří prožili ty slavné dny v skautské košili.

Předehrou Táborů byla Skautská výstava v Hodačově dvoraně paláců Vzorkových veletrhů. Výstavu zahájil tehdejší ministr zahraničí a starosta Svazu junáků-skautů RČS Dr. E.Beneš již 7. června a trvala celý měsíc. Těšila se pozornosti široké veřejnosti.

Pravou kapsu krojové košile skautů a skautek těch dnů zdobil „účastnický“ odznak s lilií a portrétem A.B.Svojsíka, doplněný slovanskou trikolorou. Opravňoval k volnému vstupu na výstavu, do prostoru Táborů a na Stadion.

Do Prahy se sjelo na 15 tisíc skautů a skautek. Z Polska jich přijelo 1500, z Jugoslávie 300 a další přijeli z Litvy, Lotyšska, Anglie, Francie, Rumunska, Maďarska a Rakouska. K nim se připojilo několik tisíc našich z celého tehdejšího Československa. Většinou byli ubytováni na Trojském ostrově.

Nejatraktivnější částí Táborů bylo třicet ukázkových táborů v přilehlé Královské oboře (Stromovce). Každá župa měla svůj. Nápad se velmi osvědčil, všechny župy se předháněly v důmyslnosti a vynalézavosti, aby právě ten jejich tábor byl nejlepší. Valašská župa měla dokonce místo stanů miniaturní valašské domečky. Místo vůdcovského stanu stála „Rychta“. V té se tak zalíbilo řediteli Mezinárodní skautské kanceláře H.S.Martinovi, že se v ní ubytoval a odřekl luxusní pokoj v hotelu. O domečky byl po Táborech velký zájem.

Nejokázalejší akcí Táborů byl skautský průvod Prahou. Za krásného nedělního rána poblíž Mírového náměstí a kostele sv.Ludmily na Vinohradech se shromáždily tisíce skautů a skautek. Průvod se pak valil Václavským náměstím, kolem Národního divadla přes Karlův most až na III. Nádvoří Pražského hradu.

Za tábory hostí byl na vhodném prostranství zbudován „Stadion“ se třemi tribunami. Na stadionu se odehrávaly nejen sportovní turnaje a skautské závody od poledne až do večera, ale také různá představení a slavnostní akce. Stále tu bylo živo a hlučno, střídala se jedna akce za druhou.

Na propagaci táborů bylo vydáno slavnostní číslo Skauta-Junáka, pohlednice, pamětní odznak a plakety. Pošta používala strojní propagační razítko. Každý den vycházel Hlasatel Táborů slovanských skautů. Po táborech byl vydán almanach plný zdařilých fotografií.

Táborům vládli rukou pevnou, ale laskavou bratři starosta V.Klecanda a župní zpravodaj Sláva Řehák. Poprvé se zde organizovaně představili naši katoličtí skauti ve svém samostatném táboře. Na břehu Vltavy, na okraji Trojského ostrova, stál tábor vodních skautů s vlajkovým stožárem.

Almanach Táborů slovanských skautů Praha 1931 končí slovy : „Tvoří se tu nové pokolení, šťastnější než naše, má se těšiti z toho, co my ve strádání jsme stavěli a budovali. V tom byl nejkrásnější význam Táborů a v tomto skvělém výsledku žádná, ani ta nejkrutější práce nebyla hořká a žádná, ani ta nejmenší, marná. – Pro lepší život těch, kteří jdou a přijdou za námi!“ Tak skončila událost, která neměla v našich skautských dějinách obdoby. Druhé (a také poslední) Tábory Slovanských skautů se konaly po 4 letech v Polsku. Další Slovanské jamboree nebylo, přišla 2. světová válka. Po válce nebylo dopřáno synům naplnit přání svých otců.

Na začátku třicátých let čítalo skautské světové hnutí již přes 2 milióny členů. Československo v té době bylo dokonce na 7 místě ve světě. Není divu, že jsme se odvážili požádat o svolání 4. světového jamboree v roce 1933 do ČSR. Slovanské jamboree 1931 mělo být jakousi generální zkouškou. Ale osud, či spíše liknavost našich úřadů, tuto fantastickou příležitost zhatil. Proto se této příležitosti chopily Maďaři.

zdroj: dakota.skautkostelec.cz/skautska_stezka/junak/historie_junaka.htm