Historie českého junáka část 3.

 Mračna se stahují

Třicátý létům se ve skautingu často říká „zlatý věk“, hlavně u nás. Svět sice zachvátila hospodářská krize, bylo plno nezaměstnaných, ale skauting jak v naší zemi, tak ve všech světadílech mohutněl. Jak v počtu členů, tak v kvalitě. V Československu bylo tehdy asi 65 000 tisíc skautů a skautek.

Skautské nebe se začlo zatahovat. Již ve dvacátých letech byl skauting likvidován v sovětském Rusku. Slunce přestalo svítit na stezku italských a španělských skautů. V Německu místo skautů nastoupila Hitlerjugend.

O prázdninách r. 1938 A.B.Svojsík navštívil Sovětský svaz, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Vrátil se však nemocen a 17. září 1938 zemřel na streptokokovou nákazu. Je pochován na Vyšehradském hřbitově.

V prosinci 1938 ukončil svoji činnost Svaz junáků, skautů a skautek RČS, aby se mohl sloučit s Junáky volnosti, Katolickými skauty a Švehlovými junáky. Zatímco se rozpadala naše republika, skauti se spojovali. Spojením těchto organizací vznikla nová - „Junák – ústředí skautské výchovy“. Stalo se tak 22. ledna 1939, opět v sále Městské knihovny. Vedle názvu se změnil i tvar naší slibové lilie, klobouk nahradila lodička, ale těch změn bylo mnohem více. Velitelem (starostou) Junáka se stal pplk. Václav Vlček, ale po dvou měsících byl vystřídán prof. Bohuslavem Řehákem. Náčelní skautek byla Vlasta Koseová a náčelníkem se stal v březnu 1939 Dr. Rudolf Plajner.

1. září 1939 napadením Polska vypukla 2. světová válka. V té době již Československá republika neexistovala a Junák působil s omezenými možnostmi pouze na území „Protektorátu Čechy a Morava“. Na Slovensku na místo skautů nastoupila Hlinkova Garda.

11.červenec 1940 = Černý den Junáka. Ten den vpadlo gestapo do některých skautských táborů a postupně je rozehnalo a táborové majetky zabavilo. 28. října 1940 vydal K.H.Frank nařízení o rozpuštění Junáka, které vstoupilo v platnost 4.11.1940. První a dosud nejdelší éru našeho skautingu ukončili nacisté.

Mrak hákového kříže zahalil Evropu a další země. V porobených zemích skauti přešli do ilegality, nebo odešli za hranice naplnit skautský slib „….milovat vlast svou a sloužit jí v každé době“. Nečekali na mír s rukama v klíně, sloužili všude a všem lidem dobré vůle.

Československá exilová vláda za války působila v Londýně. V květnu 1941 obnovil Junák svoji činnost jako „Svaz Československých skautů ve Velké Británii. Letecké bitvy o Anglii se zúčastnilo také mnoho našich letců. Byla mezi nimi i řada skautů. U nás se některé junácké oddíly schovaly do dorostu Klubu českých turistů (KČT, tzv. Káčat), nebo se proměnily v kluby při časopisu Mladý hlasatel, které řídil vůdce a spisovatel Jaroslav Foglar. Někteří členové Junáka (i celé oddíly) se aktivně zapojili do odboje proti fašistům.

Svoboda a skautská exploze

Konec války se nezadržitelně blížil. Skauti pomáhali jak se dalo. Byli prospěšní partyzánům, uprchlíkům a zajatcům, kteří se schovávali před gestapem. Mezi odbojové skupiny patřila i skautská Zpravodajská brigáda, u jejíhož zrodu stáli skauti z 5.oddílu vodních skautů. Ilegálně se scházela i Foglarova Dvojka, 13. oddíl vodních skautů z Prahy-Libně a řada dalších. Tisíce skautů i skautek bojovaly proti okupantům doma i v zahraničních armádách. Někteří se však svobody nedožili, třeba skaut Jan Kubiš, účastník atentátu na Heydricha.

V posledních hodinách války (23.4.1945) byli za odbojovou činnost popraveni ostravští skauti Čermák, Pach, Klein, Rotter a Němec.Při výročí jejich smrti a zároveň na svátek skautů putují skauti i neskauti na horský hřeben Ivančena v Beskydech přiložit svůj kámen na jejich kamennou mohylu.

O čtrnáct dní později, při Pražském povstání, stáli skauti na barikádách v Praze.Také pomáhali v boji o rozhlas. I Zde tekla skautská krev, někteří se svobodného skautování nedožili. Během války zahynulo přes 600 skautů a skautek. Po válce bylo uděleno na 650 junáckých křížů „Za vlast 1939-1945“.

Trubač na obálce 1. čísla poválečného Junáka definitivně odtroubil válce a svolával mládež pod junácký prapor do přírody. Začíná se nová éra Junáka, panuje velké nadšení pro skauting. Po několika měsících má Junák ¼ miliónu členů, třikrát tolik než před válkou.

Hned první poválečné léto se konalo mnoho táborů, ale byly to většinou tábory silně zaměřené na pomoc svobodné republice. Skautský národ pracoval v lesích, na polích při žních, při sklizni chmele, ve zpustošeném pohraničí i jinde.

V únoru 1946 se konal ve Slovanském domě na Příkopě II. Junácký sněm, na kterém byl ustanoven „federální“ Československý Junák. Na sněmu byl zvolen starostou Junáka JUDr. Velen Fanderlík, náčelníkem Dr. Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Koseová. Junáci ve snaze co nejvíce prospívat republice, vyhlásili Junáckou dvouletku. Pro skautský národ vycházela celá řada oficiálních časopisů: Junák, Činovník, Slovenský junák, Skautka, Junák hlásí a Kapitánská pošta a k tomu množství potřebných příruček.

V létě 1946 Československo přivítalo manželku zakladatele skautingu a světovou náčelní skautek lady Baden-Powell. Lady Olave se neomezila na Prahu, ale během týdne navštívila řadu míst v celé republice, všude byla nadšeně vítána, a to nejen skauty a skautkami.

O rok později, ještě před světovým jamboree ve Francii na přelomu května a června 1947, jme měli další vzácnou návštěvu – ředitele mezinárodní skautské kanceláře a vůdce gilwellských Woodbadge kursů J.S.Wilsona. Pobyl u nás téměř 14 dní.

Světovou událostí roku 1947 bylo první poválečné setkání 25 000 skautů „Jamboree de la Paix“ (Jamboree míru) ve francouzském Moissonu. Z Československa na toto jamboree přijel zvláštní vlak s dodnes nepřekonaným počtem našich účastníků – 500skautů.

Představitelé Junáka se stali významnými činovníky mezinárodního skautského společenství – Velen Fandrlík byl členem mezinárodního skautského výboru (tak jako Svojsík v letech dvacátých) a Vlasta Koseová dokonce místopředsedkyní světového výboru skautek. Přes veškeré nadšení poválečných let a růst skautských řad přichází na přelomu let 1947/48 krizový stav i v Junáku, jako odezva na celospolečenskou politickou situaci. Do Zlína měl být v únoru 1948 svolán III. Junácký sněm, ale na poslední chvíli byl odvolán. Nastal totiž „Vítězný únor“ a sním „Vítězství pracujícího lidu“.

II. konec Junáka

Svět se vzpamatoval z hrůz 2. světové války a skauti většiny zemí pilně pomáhali. Naši skauti splnili „Junáckou dvouletku“ ani ne za rok. Přesto byli odsouzeni k likvidaci. Ihned po únorovém komunistickém puči nastala „čistka“ i v junáku. Náčelník, náčelní, starosta a další známí činovníci museli odstoupit a nahradil je Akční výbor ústředí Junáka. AVÚJ ihned včlenil Junáka do komunisty řízeného Svazu české mládeže – SČM. Členství v ČSM bylo pro činovníky povinné.

Přes všechny problémy se ještě v osmačtyřicátém roce konalo mnoho skautských táborů. Tak jako předešlý rok se konala tzv. „Junácká šumavská brigáda“, při které se pilně sbírali borůvky a další lesní plody.

Po únoru byl odstraněn šéfredaktor „Junáka“ Jaroslav Novák – Braťka. Také Jaroslav Foglar musel opustit „Vpřed“. Oba v té době nejoblíbenější časopisy, byly sloučeny. Po prázdninách začal vycházet časopis „Junáci vpřed“. Zájem o něj však rychle upadal.

Právě na svátek všech skautů, v den sv. Jiří 24.dubna 1949, se začala otevřeně budovat Pionýrská organizace. Nejprve to byly „Pionýrské oddíly Junáka“. Organizovaly se při každé třídě na každé škole. Děti tak trávily čas škole i po vyučování.

Organizace „Junák“ zanikla v roce 1950. V té době již probíhaly soudní procesy se stovkami skautů. Mnozí skauti byli nařčeni ze špionáže a jako nepřátelé národa odsouzeni k mnoha letům těžkého žaláře v komunistických koncentrácích.

zdroj: dakota.skautkostelec.cz/skautska_stezka/junak/historie_junaka.htm