Historie českého junáka část 4.

Začínáme po třetí

V polovině šedesátých let začaly vznikat skupiny pracující podle skautských metod. Nejvýznamnější bylo sdružení pražských tábornických oddílů s názvem Tábornický klub Psohlavci.

V období „Pražského jara 1968“ padly poslední překážky k obnovení skautingu. Junák zahájil svoji činnost 29. března 1968 shromážděním ve velkém sále Domoviny v Praze-Holešovicích. Na závěr jednání obnovil náčelník Junáka Rudolf Plajner jménem všech členů slib věrnoti republice.

Ještě před prázdninami, 20 června 1968, vyšlo propagační „nulté“ číslo Skauta-Junáka. Redakce, která číslo připravovala, sídlila na Letenské pláni ve velkém vojenském stanu! Číslo vyšlo v nákladu 180 000 výtisků a bylo rychle rozebráno.

Přestože střediska pracují teprve několik týdnů, nebo se teprve ustavují, již o prázdninách 1968 mnoho oddílů táboří. Vládne ohromné nadšení, překážky se daří překonávat, pomáhá skutečný skautský duch. Ještě před koncem prázdnin však přichází krutá rána pro celou republiku. Československo je napadeno a obsazeno „bratrskými“ armádami Varšavské smlouvy. Tímto okamžikem začíná marný boj Junáka proti politické zvůli sovětské moci. Zatím se v obnově skautingu pokračuje, ale již za cenu různých ústupků.

23. a 24. listopadu 1968 se ve Smetanově síni Obecního domu v Praze konal III. Junácký sněm. 1300 delegátů zvolilo do čela Českého Junáka starostu Dr. Antonína Suma, náčelníka Dr. Rudolfa Plajnera a náčelní Vlastu Mackovou. O týden později se konal sněm Slovenského Junáka v Bratislavě.

Koncem roku 1968 měl Junák asi 50 000 členů. Po srpnových událostech se i skauti a skautky podíleli na akci „Služba vlasti“, která měla pomoci při odstraňování škod vojenské agrese, ale též při sběru odpadových surovin, pomoc starým lidem, nebo dětským domovům atd.

Po prázdninách začíná vycházet pravidelně nejen Junák, ale i časopis pro činovníky Skauting. Přestože skautské řady stále rostly, nebyl to skauting plnohodnotný. Nesměli jsme žádat o členství ve světových skautských organizacích, ale naopak jsme museli být členy nadřazené SODM – Sdružení organizací dětí a mládeže.

Junácký rok 1969

Přestože okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy začala opětná likvidace naší skautské organizace, byl rok 1969 rokem na skautské události bohatým. V tomto roce se plně rozvinula práce ve střediscích a oddílech. Mnoho dnešních vůdců a vůdkyň vstoupila v té době na skautskou stezku.

Rok 1969 začal tragicky. 16. ledna se před muzeem na Václavském náměstí v Praze upálil student Jan Palach na protest proti okupaci naší země sovětskými vojsky. Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací, které se zúčastnilo i mnoho skautů a skautek.

8. února téhož roku byla založena tradice skautského Zimního přechodu Brd. Od té doby každou druhou sobotu v únoru putují přes Brdské hřebeny stovky pražských i vzdálenějších skautů a skautek a to i v letech „totality“.

Další tradiční akcí, která se zrodila na jaře 1969, je Georgiáda v Uhříněvsi. Nejprve pochodují skautské oddíly s prapory městem ve slavnostním průvodu na oslavu svátku sv.Jiří (kterého má Uhříněves ve znaku), pak následují celý den soutěže a zábavy.

V týž den z Frýdlantu nad Ostravicí, přes Malenovice a Hradlovou, stálým stoupáním k hřebeni Ivančena pod Lysou horou neslo tisíce skautů a skautek kámen na mohylu pěti ostravských skautů. Mezi nimi i náčelník Junáka bratr Plajner nesl svůj kámen z Vyšehradu.

Skautský rok vrcholí letním prázdninovým táborem. V roce 1969 ve všech koutech naší vlasti prožívalo kouzelné chvíle v „Plátěných Lhotách“, neboli 1500 táborech, více než 50 000 dětí.

Přestože jsme v období 1968-70 nebyli členy světových skautských ústředí, byli jsme v kontaktu se skauty v zahraničí. Naše výprava se uprostřed prázdnin 1969 zúčastnila národního jamboree NY HEDEBY v Dánsku a byla zde zahrnuta velkou pozorností.

Zatímco skautská mládež tábořila spíše v prvé polovině prázdnin, v srpnu se konaly tábory pro dospělé – Lesní školy. V 19. LŠ a 1. instruktorské LŠ se zdokonalovalo po všech stránkách na 400 vůdců a vůdkyň. Proběhla řada rádcovských a činovnických kursů.

Po prázdninách čekal na skauty a skautky po mnoha letech opět Svojsíkův závod. 27. září byl závod zahájen v Rudné u Prahy a druhý den pokračoval na Kotlářce v Praze-Dejvicích. Zvítězili skauti z Turnova a skautky z Lázní Bělohrad.

Akce „Milión hodin republice“ byla zahájena 1.října 1969. Skauti a skautky stavěli klubovny, hřiště, sbírali nejen starý papír a kovy, ale i léčivé byliny a semena, pečovali o staré a opuštěné lidi. Ač měla trvat rok, překročili jsme ji již v květnu 1970.

Třetí likvidace Junáka

Ústředním výborem Komunistické strany byla naplánována postupná likvidace Junáka. Koncem roku 1969 se vytvářeli podmínky k opětnému sloučení dětských a mládežnických organizací do Socialistického svazu mládeže (SSM). V ústředí Junáka se stále více prosazuje „stranická skupina“. Prohlášením Ústřední rady Junáka z 1.února 1970 se i naše organizace připojila k výstavbě nové dětské organizace pionýrského typu a považovala toto řešení za objektivně nutné. Zatímco ústředí řešilo nezáviděníhodnou situaci, život ve střediscích a oddílech běžel dál.

V akci Milión hodin republice odpracovali členové střediska „Lípa“ z Roztok u Prahy skoro deset tisíc hodin na výstavbě dvou srubů v areálu skautské rezervace na Tichým údolím. 7. února byl slavnostně otevřen srub „Rudolf“. Dnes areál opět slouží skautům.

V březnu 1970 se ustanovil Svojsíkův oddíl z těch, kteří s A.B.Svojsíkem stáli u kolébky našeho skautingu a pomáhali při jeho rozvoji. 91 členů oddílu slíbilo „Sloužit jiným“ – nestát stranou pro svůj věk, ale podle svých sil pomáhat dál mladé generaci.

13.-14.1970 června byla v Roztokách veliká sláva. 1200 skautek z celé republiky společně oslavilo 55.výročí dívčího skautingu. Do Roztok vedla kdysi dávno jedna z prvních výprav našich skautek. V okolí rostlo plno sasanek a právě ty daly jméno první dívčí družině.

Několik členů Svojsíkova oddílu vyrazilo 23.června 1970 „cestou prvních junáků“ – od Žižkovské reálky na tábořiště v Orlovských lesích z roku 1912. Průměrný věk členů výpravy do minulosti byl 67 let! Náklad vezli na vozíku „kolosáň“.

Podle sčítání skautských duší (registrace) měl koncem dubna 1970 Český Junák asi 77 000 členů. O prázdninách se konalo 1138 táborů s 32 000 dětmi a 4100 činovníky. Mimo to proběhlo dalších 14 Lesních škol. V Dubí u Karlových Varů junáci uspořádali tábor a pomáhali celé prázdniny při stavbě Vesničky SOS. Tato vesnička se po dokončení stala domovem pro desítky opuštěných dětí. Junáci pomohli nejen prací, ale i finanční částkou skoro půl milionu korun.

Přes naší snahu (Milion hodin republice, SOS vesnička atd.) probíhala v tisku kampaň proti skautingu a jeho představitelům. Ti se nemohli bránit, jejich odpovědi nebyli otištěny. Srpnovými čísly zanikly oba skautské časopisy – Junák a Junácký činovník.

Poslední jednání Ústřední rady Českého Junáka (Slovenský Junák v té chvíli již neexistoval) se konalo 1. září v Radiopaláci v Praze – Vinohradech. V závěru byla sestavena komise, která měla smutný úděl – ukončit činnost Junáka i po stránce materiální.

Dopis Ústřední rady z 15. září adresovaný ministerstvu vnitra ohlašoval ukončení činnosti Českého Junáka a 2. října byl Český Junák oficiálně zrušen. Část oddílů však pokračovala bez přerušení v práce v různých organizacích – Československém červeném kříži, Mladých požárnících, v TISu jako ochránci přírody, ve Svazarmu a hlavně v TOM (Turistické oddíly mládeže). Některé z nich se dočkali po dalších dvaceti letech opět svobodného Junáka. Další skupiny pracovali volně, bez jakéhokoliv organizačního zajištění. Tato obětavá práce udržela kontinuitu skautského hnutí u nás.

Tři roky po třetí likvidaci junáka - 29.září 1973 – zemřele sestra Vlasta Koseová, legenda českého dívčího skautingu. Její pohřeb se stal srazem skautek i skautů z celé republiky. Je pochována tak jako A.B.Svojsík, na Vyšehradském hřbitově.

Blíží se současnost

Po roce 1970 mohl náš skauting svobodně žít jen v exilu. Po celých dvacet let však existovali ve skryté formě i u nás doma. Řada skautských oddílů se „ukryla“ v oddílech Čs.Červeného kříže, u Mladých požárníků, jako ochránci přírody v TISu, ve Svazarmu, u Pionýrů a hlavně v ČSTV – Turistických oddílech mládeže. Pracovaly a tábořily na základě skautských metod, jen skautské kroje a odznaky nosit nemohly. Patří jim velké uznání.

17.listopadu 1989 byl při oslavách dne studentstva brutálně napaden průvod studentů na Národní třídě v Praze. Celý národ odsoudil toto násilí a začala „Sametová revoluce“, která smetla komunistický režim.

Našemu skautingu se otevřela volná cesta. Ještě koncem listopadu začala v Praze ve Spálené ulici č.9 působit Skautská informační kancelář a probíhaly intenzivní přípravy na první setkání skautských činovníků. To se uskutečnilo 2. prosince 1989 v sále Městské knihovny, kam se vešlo na 600 činovníků. Nadšených skautů a skautek z celé republiky bylo mnohem více. Na nádvoří sousedního Klementina se jich tísnilo na dva tisíce a radovali se z naděje příštích dnů.

28. prosince 1989 byly schváleny stanovy Českého Junáka. Následujícího dne byl prezidentem Československé republiky zvolen Václav Havel, který v mládí také prošel skautskou výchovou v 21. oddílu pražského střediska Šipka.

6.ledna 1990 se v Národním muzeu na Václavském náměstí sešla poprvé Ústřední rada Junáka. 19.května se v Národním domě na Vinohradech (Dům železničářů) konal IV.(obnovující) sněm Junáka, který zvolil nová náčelnictva a Ústřední radu. Starostkou Českého Junáka byla zvolena sestra Dagmar Burešová, náčelníkem chlapeckého kmene bratr Václav Břicháček, náčelní dívčího kmene sestra Vlasta Macková a náčelní kmene oldskautů sestra Jana Pfeiffrová.

13.června 1990 na 27.světové konferenci skautek v dalekém Singapuru byly naše skautky opět přijaty do světové asociace skautek – WAGGGS – a o šest týdnů později na 32.světové konferenci skautů v Paříži i naši skauti do WOSM.

Na základě těchto rozhodnutí mohlo být po 44 letech šest našich skautů opět oficiálními delegáty naší republiky na XVII. světovém skautském jamboree, které se konalo 8.-16.8.1991 v Korei.

Hledání

První z největších akcí po obnově Junáka byla velká výstava „80.let skautingu u nás“ ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Připravila ji historická komise Junáka. Od 24.dubna do 8.září 1991 ji navštívili tisíce skautů a mnoho příznivců skautingu.

Po IV.(obnovovacím) sněmu v roce 1990 byl svolán na 25.-28.dubna 1992 V. řádný sněm do Lucerny v Praze. Zúčastnilo se ho 2000 delegátů. Starostou byl zvolen JUDr.Jiří Navrátil, náčelní dívčího kmene PhDr.Jaroslava Pešková a ing.Zdeněk Hájek náčelníkem chlapeckého kmene.

Po stopách prvních junáků, pěšky z Prahy od Žižkovské reálky do Orlovských lesů, se vydala skupina sedmi roverů. Tak jako jejich předchůdci v roce 1912 a skupina oldskautů ze Svojsíkova oddílu v roce 1970 putovali čtyři dny a vše si vezli na dvoukoláku.

Podzimní kongres Junáka byl svolán na 7.listopad 1992 do objektu čs. Armády Na Valech na Hradčanech, dříve zvaného Kadetka. Část kongresu, ve kterém byly dokončeny volby V. sněmu, byla prohlášena za VI. mimořádný sněm Junáka. Náčelníkem kmene OS byl zvolen Vladimír Kopřiva.

Evropská konference Katolických skautů se v listopadu 1992 konala v Praze. Byla první v historii, která se konala mimo země západní Evropy. 80 delegátů z Evropy, ale i ze Sýrie, Libanonu, Izraele, Palestiny doplňovali zástupce světového výboru ICCS a WOSM.

Úderem půlnočních zvonů 31. prosince 1992 přestala existovat Československá republika a vznikly dva samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika. Čeští i slovenští skauti a skautky ztratily plnohodnotné členství v mezinárodních skautských ústředích a museli o členství znovu žádat, každá organizace zvlášť.

Zachraňme životy příštích skautů se jmenovala humanitární akce, která byla určena hlavně dětem postiženým válkou na území bývalé Jugoslávie. 30 tun sebraných potravin, léků, zimního oblečení a také peněz odvezl konvoj v lednu 1993 do chorvatského města Vinkovci.

27. setkání skautů a skautek INTERCAMP se konalo v České republice. Do kempu Sycherák na Tachovsku se koncem května 1994 sjelo 2000 účastníků hlavně z Německa, Belgie, USA, Kanady a Velké Británie. Atrakcí byla návštěva Domažlic vláčkem taženým historickou parní lokomotivou.

2. až 5. června 1994 se na jezeře pod Orlíkem sjeli z mnoha zemí zase vodní skauti na první ročník akce nazvané Navigamus (latinsky My plujeme). Byla to v našich dějinách největší akce vodních skautů. Program byl přizpůsoben 50. výročí vylodění Spojenců v Normandii.

Společnost kolem nás se změnila, a tak si i náš skauting musí hledat nové cesty, nelze stavět jen na tradici, i když máme být na co hrdí. Junák pilně pracuje, přesto početní stav klesá. Po počáteční euforii někteří odešli, když zjistili, že skautská výchova je náročná na čas a že se neobejde bez značné oběti vlastního soukromí. Po počátečním stavu asi 90 000 členů je nás v roce 1994 kolem 65 000. Začíná však dorůstat generace nejmladších vůdců, kteří postupně přebírají oddíly i střediska.

Současnost

K výrazným změnám dochází ve vrcholných orgánech Junáka – v ústředním radě a v náčelnictvech. Výrazněji se prosazuje střední generace činovníků hlavně při přípravě nových stanov, což souvisí s možností návratu do světového skautského hnutí – do WOSM a WAGGGS. Připravují se dvě varianty stanov nazvané X a Y, upravuje se znění slibu. Na konci listopadu 1994 byl do hanácké metropole Olomouce svolán VII. mimořádný sněm Junáka, který měl hlavní úkol – projednat a schválit nové stanovy. Byla to zásadní změna, která zrušila náčelnictva (aniž by zrušila kmeny) a zavedla pouze jediný orgán – ústřední radu Junáka.

V dubnu 1995 uplynulo 50 let od zavraždění slezských Junáků. Od roku 1946 na hřebeni stoupajícím k Lysé hoře rostla na jejich památku kamenná mohyla. Těsně před tímto výročím byla mohyla vandaly poškozena, a tak došlo k její celkové úpravě a vztyčení pylonu se jmény hrdinů.

Mezinárodní společenství dospělých skautů a skautek IFOFSAG (od roku 1996 nový název se zkratkou ISFG) uspořádalo ve dnech 25. až 28. května 1995 evropskou konferenci v České republice. Do hotelu Sportcentrum v Brandýse n/Labem se sjelo 120 delegátů z celé Evropy.

Junák vstoupil VIII. sněmem v brněnském Stadiónu do nové etapy. 457 delegátů zvolilo dvaadvacetičlennou ústřední radu, která má nadále plnit nejen technické zajištění hnutí, ale pracovat i v oblasti výchovy. ÚRJ je doplněna dvěma zástupci kmene OS. Starostou byl opět zvolen br. Jiří Navrátil, náčelní ses. Hana Kvapilová a náčelníkem br. František Šmajcl. Náčelníkem oldskautů a oldskautek byl již před tím (29. dubna 1995) na 2. OS sněmu v Havlíčkově Brodě zvolen br. Ivo Slavíček.

24. dubna 1996 byl vyhlášen „Svojsíkův rok“, ve kterém jsme si připomínali 120. výročí narození našeho zakladatele. Konaly se výstavy, soutěže, konference a také slavnostní koncert. Ve výroční den 5.září 1996 byla A.B.Svojsíkovi na budově bývalé Žižkovské reálky odhalena pamětní deska.

zdroj: dakota.skautkostelec.cz/skautska_stezka/junak/historie_junaka.htm